POKLADY DĚTSTVÍ A JEJICH PŘÍBĚH

Zdroj: Darodějky

Říká se, že dokud něco neztratíme, neumíme si úplně uvědomit hodnotu, kterou to pro nás má. Tato myšlenka už byla vyřčena tolikrát, že z ní je dnes totální klišé. Jenomže ti, co si ji prožili na vlastní kůži, vědí, že se v ní ukrývá hluboká pravda. A přesně tato myšlenka stála i na počátku našeho příběhu o tom, jak jsme vymyslely nadčasový dárek pro děti.

Měly jsme provizorní kancelář u Hanky v obýváku, který se nám stal velkou inspirací. Hanka není sběratelka a nemá ráda plné poličky drobných věcí, ze kterých je jen potřeba utírat prach. Jediné, co má vystavené jsou věcí, které jí přirostly k srdci. Většinou jsou to fotky, ke kterým vždy dá nějakou související maličkost.

Hanka: „ Když se tam podívám, vrací se mi vzpomínky, které pro mě mají nevyčíslitelnou hodnotu. Připomínají mi příběhy, které jsme s rodinou zažili a situace, které nás formovaly.“

Katka nešťastnou náhodou přišla o hmotné vzpomínky z dob, kdy byly její děti malinké a při pohledu na Hančiny fotky často vzpomínala, jak jí v dobrém závidí.

Katka: „ Teprve až přijdete o věci, které se nedají dokoupit ani nijak nahradit, uvědomíte si jejich skutečnou hodnotu.“

Tak jsme se začaly bavit o tom, že by bylo fajn, kdybychom daly vzpomínkám z dětství jedno důstojné místo, které by je zároveň ochránilo před zničením nebo zašantročením. Určitě to dobře znáte, jedny maličkosti se odloží do krabice, něco je na poličce, něco v šuplíku, něco zapadne a už se nikdy nenajde… Fotky jsou na desítkách USB disků, a když máte potom chuť si zavzpomínat, tak vás to rovnou přejde. A přesto byste někde v koutku duše snili o tom, že jednoho dne to dáte všechno dohromady, na jedno místo. Ale ten čas neúprosně běží a dětství uteče jako voda a vy jste ho spolu s dětmi prožili, ale nezaznamenali. A to vás štve a hlavně je to obrovská škoda. Děti nejraději poslouchají příběhy o nich samých.

Na trhu nic takového nebylo. Tedy přesněji řečeno, na trhu je spousta věcí, jenom všechny končí okolo pátého roku dítěte, nebo ještě dříve. Jakoby dětství v tomto věku skončilo. A kdo už to zažil, tak moc dobře ví, že dětství končí odchodem dítěte od rodiny (teď se asi vyděsíte). S přibývajícími roky je sice stále těžší, ale o to hodnotnější, že jste stále schopni rozpoznat co je pro vaše dítě důležité, které momenty jsou „ty“, které si zaslouží, abyste je zaznamenali. Dalším momentem, který byl pro nás velmi podstatný je naprostá svoboda. Každé dítě je jiné, každé dětství je jiné a tak i poklady z dětství musí být u každého dítěte jiné.  Přišly jsme na to, že obě potřebujeme a chceme stejnou věc – bezpečný prostor, který ochrání příběhy a vzpomínky našich dětí a rodiny. Něco, kam uložíme fotky, ručně vyráběná přáníčka, oblíbené hračky, první namalované obrázky, první botičku, písanku, první pozvánku na rande, vstupenku z koncertu, něco co připomene taneční, špunt od prvního pravého šampaňského (žádné rychlé špunty), dárek od první skutečné lásky, ale třeba i první pokutu…

Zdroj: Darodějky

Pomalu se začala rýsovat konkrétní podoba krabičky. Věděly jsme, co bude její součástí a v čem bude odlišná od jiných produktů na trhu. A byl tu opět boj s názvem. Jak se krabička bude jmenovat? Stále nás pronásledovalo slovo  – vzpomínky – které v nás vzbuzovalo jiné pocity, než jsme chtěly vyjádřit. Vznikla spousta názvů, ale až Poklady dětství byly to pravé. Jsme hrdé, že se nám podařilo vymyslet a zrealizovat výjimečný prostor pro příběhy dětí. A pociťujeme pocity nesmírného štěstí, když nám píšete, že jejich skutečnou hodnotu už někteří z vás znají. Že jsou to společné emoce, vzpomínky, radosti, váš společný život.

Darodějky

Zdroj: Pixabay